Provoňte domácnost přírodními éterickými oleji!

Je dokázáno, že vůně a pachy různých rostlin mají schopnost ovlivňovat naši náladu, a co víc, dokonce i zdravotní stav. Mohou za to drobné částečky zvané silice, které umí proniknout přes krev až do mozku a tam řídit biologické pochody, působící na orgány v těle. Společný vjem, který přes nervová vlákna posílají vzájemně propojené receptory chuti a čichu se nazývá aroma a jeho vliv na náš organismus může být jak prospěšný, tak i škodlivý. Silice jsou silné koncentráty několika složek, získávané z rostlin pomalou destilací za pomoci vodní páry, louhováním v organických rozpouštědlech nebo studeným lisováním. Jedná se o velmi těkavé látky, známé také jako také esenciální nebo éterické oleje, tvořící základ přípravků využívaných v medicíně, lidovém léčitelství a při metodě zvané aromaterapie. Jak její název napovídá,  jde o léčbu prostřednictvím aroma, tedy vnímání vůní. Její přednosti znají maséři, provozovatelé lázní a wellness center i sportovní trenéři.

Na aromaterapii není třeba mít diplom

Blahodárné účinky éterických olejů si však může na sobě vyzkoušet každý z nás, pěkně v pohodlí svého domova a také s podstatně jinými náklady, než při návštěvě relaxačního salónu. Základem domácí aromaterapie jsou v naprosté většině případů takzvané aromalampy, tedy misky o objemu zhruba jeden decilitr, do kterých se nalije voda a do ní kápne několik kapek éterického oleje. Pod miskou je svíčka, která plamenem vodu ohřívá a olejové silice se díky teplu uvolňují do okolního vzduchu, který vdechujeme. Ještě lepší efekt pak má přidání olejíčku do horké koupele nebo při domácím saunování. Na trhu najdeme nespočet aromalamp nejrůznějších tvarů a velikostí, mohou být keramické, skleněné, porcelánové, kovové, stejně jako kamenné. Některé jsou obyčejné a jiné naopak hotovým uměleckým dílem, ovšem princip je vždycky stejný. Důležité je, aby svíčka nebyla pod miskou moc blízko a nedocházelo tak k nežádoucímu příliš brzkému odpařování vody, ideální vzdálenost je asi 7 centimetrů. Velkou roli hraje i materiál svíčky, nejlepší je parafínová, méně kvalitní voskové svíce nám mohou nejen začoudit a znehodnotit lampu, ale vlastním kouřem také pokazit celý zážitek. Během zimních měsíců také můžeme samotnou misku postavit jenom na horké topení v obývacím pokoji a očekávaný efekt se dostaví také.

Olejíček nám musí vonět

Při výběru oleje, který hodláme inhalovat, musíme především sáhnout pouze po 100% přírodní silici. Existují totiž i jejich různé syntetické náhražky, které jsou sice pro laika na pohled nerozeznatelné, ale zdaleka nemají na tělo takový účinek jako ty pravé a jejich aplikace může být i nebezpečná. Následně je potřeba si uvědomit, co přesně od vůně očekáváme a podle toho postupovat. Některé éterické oleje dokážou zklidnit mysl, jiné zase povzbudit a zlepšit koncentraci, další mohou pomoci při léčbě nachlazení, bolestí i nevolností a ještě jiné zase mají schopnost příznivě ovlivňovat činnost mozkových center, odpovědných za naši náladu a psychické rozpoložení. Pokud nenajdeme potřebné informace na obalu přípravku, obrátíme se na prodejce, který by měl být schopný poskytnout nám odbornou radu. Vybraná esence nám každopádně má příjemně vonět, jestliže nos posílá do mozku odmítavé signály, raději ji odložíme a zvolíme jinou. Při používání silic je pak třeba dávat pozor na správné dávkování, příliš silné koncentrace mohou zle poškodit sliznice! Čisté rostlinné silice z aromalampy můžeme bez obav nechat vdechovat i naše děti. Vůně má schopnost podpořit jejich imunitní systém (hřebíček, tea-tree, eukalypt), ukolébat je, když mají jít do postele (meduňka, jasmín, levandule) nebo jim pomoci soustředit se na učení (pomeranč, majoránka, rozmarýn). Příjemně provoněná domácnost zase bezesporu bude mít vliv na celkovou rodinnou pohodu a tím i na často ne zrovna jednoduchou komunikaci mezi rodiči a mládeží. Pamatujme ale, že hořící lampu nikdy nesmíme nechávat hlavně v blízkosti menších dětí bez dozoru!

Esenciální oleje léčily už ve starověku

Aromaterapie sama o sobě není pro lidstvo nic nového, sílu rostlin a jejich vůní dokázali využívat už starověké vzdělané národy v Egyptě, Řecku, Římě i v Číně. Používaly se oleje, aromatická dřeva i vonné tyčinky a to jak v pohřebnictví, tak v lékařství či kosmetice. Už samotný praotec moderních lékařských metod Hippokratés, který žil od roku 460 do roku 377 před naším letopočtem, byl propagátorem voňavých koupelí a relaxačních masáží za použití olejíčků pro jejich blahodárný vliv na zdraví. Se seriózním výzkumem účinků rostlinných silic začal na počátku 20. století Francouz Gattefossé a v roce 1937 své objevy popsal v knize, kde vůbec poprvé použil termín aromaterapie. Během druhé poloviny 20. století se pak metoda rozšířila po celém světě a stala se jedním z pilířů alternativní léčby